ADVENT TIME...

...letošní advent i Vánoce prožívám úplně jinak než předchozí roky, protože Ježíšek nám nadělil už o měsíc a den dřív. Máme druhou dceru a kromě zdraví a společnosti všech mých drahých už není třeba víc si přát. Takže mi sice utekly všechny předvánoční akce, výprodeje a úžasné soutěže, pod stromeček si přeju jednu jedinou věc, a sice sušičku prádla, ale i tak ty letošní Vánoce aspirují na jedny z nejlepších v mém životě vůbec...

...hlavně taky proto, že jsem si uvědomila, že nemusím vůbec nic dělat, a i přesto Vánoce budou. Dějou se totiž tak nějak samy ;-). Úklid a nákup většiny dárků jsem pořešila ještě před porodem, v pečení cukroví soutěží babičky :-D a pořízení vánočního stromku má na starosti tatínek. Já jen ozdobím a zabalím dárky. A budu si užívat ty svoje holčičky...

...z porodnice nás pustili na první adventní neděli, takže adventní svícen vznikl z toho, co jsem doma našla (poslední dobou tak vlastně dělám všechno). A ještě jsem nechtěla tu starší ošidit o adventní kalendář - v pytlíčkách jsou někde sladkosti a někde jiné drobnosti jako sponky, nálepky, balonky, malé hračky nebo korunky do prasátka, a protože dcera ráda počítá (i když od jedenácti výš občas nějaké číslo vynechá ;- D), nahradila jsem klasické číslice peříčky, a ty si musí vždycky spočítat a příslušný pytlíček si najít...

 

  

MMM...

...tak máme nachystáno... úklidové šílenství skončilo (tedy ne úplně, pořád je co "minimalizovat", ale na čas si dám pauzu ;-D) a náš domov obohatily věci, které dostanou opravdový smysl, až přijde to nejkrásnější - miminko. Ty přípravy a chystání jsem si náramně užívala. Ale myslím, že jsem toho nepořizovala zas tak moc - základní věci jako kočárek, kolíbka, postýlka... jsou po dceři, podědili jsme spoustu krásných oblečků (máváme tetě Áně!), jediné, co jsem si prostě nemohla upřít a bylo pro mě "must have", jsou úžasné doplňky od jedné šikovné maminky, o které bych dneska chtěla psát...

...věřím, že mnohým svým čtenářům už ji ani nemusím příliš představovat díky fenomenálnímu předadventnímu kalendáři od TAMARKI, ve kterém se objevila před několika dny. Ale pro úplnost - je to Martina Mikytová, která tvoří pod značkou MMMoje a je pro mě další českou osobností, od níž si mohu pořídit výrobek, u kterého vím, že je za ním poctivá práce dělaná s láskou a vírou v to nejlepší. A to je něco, co já ráda podpořím...

...asi nemá smysl opakovat zde slova Markéty nebo přepisovat to, co má Martina sama na webu. Spíš bych jen ráda napsala o tom, jak jsem k ní já "přišla" a jak jsem měla možnost dle naší korespondence a domlouvání se na mé zakázce poznat, jaký je Martina člověk. Možná to zní nadneseně, ale myslím, že jsem si opravdu dle jejího jednání udělala určitý obrázek. MMMoje jsem neobjevila já, ale moje milá švagrová (podruhé máváme tetě Áně ;-D) v době, kdy jsem myslím ještě ani nebyla těhotná, to mi utkvěli v hlavě hlavně Marťánci. Poté, když přišla řada na miminko, jsem objevila, co jsou to hnízdečka. O jejich existenci jsem do té doby neměla ani tušení. A pomalu se začala rýsovat představa mé budoucí miminkovské výbavičky...

...mám v plánu mít v noci u sebe miminko co nejblíž, tedy v posteli, a protože k nám do pelíšku občas ráda ještě zavítá i dcerka (a já jí v tom nechci bránit), myslím, že nám hnízdečko pomůže, aby v něm bylo mimčo hezky chráněné. Přes den bych ráda využívala pojízdnou kolíbku, ve které si ho budu moct po bytě převézt, kam bude potřeba, takže ta si zasloužila nový mantinel. A na první miminkovské dny chci drobka chumlat do klasické zavinovačky, v tomhle jsem staromilec...

...s představou těchto tří věcí jsem tedy Martinu nakonec oslovila, ale protože mám vždy na vše dost času, bylo to už v době, kdy se na ni valily zakázky i odjinud a měla vyhlášený stop stav. Nevzdala jsem to a číhala na den, kdy zas Martina otevře možnost objednávek na zakázku. Navíc byla tak moc hodná a poznamenala si mě už předem do "předobjednávek". Co se týká výběru látky, původně má představa byla klasicky skandinávská - šedá s bílými mráčky. Tuto látku už ale Martina neměla k dispozici, a tak jsem zvolila modrošedou s minimalistickým origami vzorem. Potom přišel šok. Martina mi oznámila své zjištění, že některé dovozové látky, které používá, zřejmě nemají atest pro děti do tří let. Šít nadále z takových látek pro ni bylo nepřijatelné,  a proto chtěla mou objednávku stornovat...

...nakonec jsme se ale dohodly, že použije svou autorskou látku v kombinaci s bílou české výroby, které atest mají, a situace byla zachráněna. Já můžu jen říct, že vůbec nelituju a jsem ráda, že mám nakonec hnízdečko i ostatní věci právě z autorčiny látky, protože je jednoduše nádherná a originální a já se na ni stále nemohu vynadívat. Co je ale pro mě také podstatné, je to, že jsem si pořídila věci od někoho, kdo dělá svou práci s těmi nejlepšími úmysly a přesvědčením, poctivě a s láskou...

...kromě věcí pro miminka tvoří Martina i další skvělé kousky jako třeba povlečení pro starší děti, pohodlné šaty nejen pro maminky nebo krásná přáníčka a plakáty a mnoho dalšího. Tomu, kdo by měl zájem o nějaké MMMoje výrobky na zakázku ale doporučuji, ať nenechává nic na poslední chvíli (jako já) a domluví se s Martinou včas. Přestože se zákazníkům snaží vyjít maximálně vstříc (alespoň u mě to tak bylo), věnuje se i dalším aktivitám, jako třeba tvorbě hnízdeček pro nedonošená miminka, kterými obdarovává tam, kde je to potřeba, a navíc, sama je maminkou dvou dětí. Teď před Vánoci nabízí možnost objednat si u ní něco na zakázku pouze 1. 12. Je možné ji také sledovat na facebooku a instagramu, kde často vyhlašuje různé soutěže o své výrobky. Připomínám, že ta adventní ve spolupráci s TAMARKI ještě stále běží. A pokud by chtěl někdo udělat radost ne sobě, ale druhému, má možnost zakoupit u Martiny MMMoji Poukázku v hodnotě 500,- a výš jako dárek nejen k Vánocům...

...je docela možné, že se tu teď na chvilku odmlčím. Na návštěvy k jiným blogerkám budu ale chodit i nadále (aby mi nic neuteklo) a doufám, že se mi bude dařit alespoň něco vkládat na instagram. Na Vánoce se tu ale určitě zase potkáme ;-)...

CABINET...

...mé uklízecí šílenství jde pomalu do finále a k tomu, abych se aspoň trochu uklidnila, mi zbývá už jen odklidit pár krabic s vytříděnými zbytečnostmi. Bylo nutné zbavit se spousty věcí, protože na jejich místo přijdou jiné. No, o vyřazování oblečení a různého dalšího prádla, probírání se všemožnými dokumenty, knihami, časopisy a selekci dalších a dalších věcí se toho moc psát nedalo (respektive koho by to bavilo číst?) a výsledek není zas tak moc vidět, aby bylo co fotit, i když ve skříních panuje větší řád a volněji se dýchá...

...jediné, co je vidět a na co jsem se chystala opravdu dlouho, je proměna vitríny, která dosud sloužila jako knihovna. Já ale snila o tom, že si v ní jednou vystavím své dekorace. Jenže co se všemi těmi knihami? Díky generálnímu úklidu se pro ně místo našlo, i když už nejsou na očích. Ale myslím, že na ty dekorace se lépe kouká. A jednou snad, až bude více prostoru, bude znovu i ta knihovna, navíc ještě s vysněným čtecím koutkem s pohodlným křeslem...

...vitríně se určitě také ulevilo, není to nábytek určený k tomu, aby byl zatěžkán takovým množstvím knih, takže to odlehčení je fajn i třeba z hlediska bezpečnosti. Nicméně i tak nějaké knihy zůstat musely, hlavně ve spodní části, ale ve zbylých třech poličkách už mi dělají radost všechny mé oblíbené hrnečky, mističky, svícny, podnosy a krabičky, díky nimž mám po ruce svíčky a další drobné dekorace, na které jsem zapomínala, když byly uložené v krabicích v těch nejzazších koutech bytu...

AUTUMN MINIMALISM...

...za momentálním snížením četnosti mých příspěvků stojí stále se opakující stereotypní situace v podobě žehlení, vaření a sem tam pečení, shánění miminkovské výbavičky a úklid všeho druhu (naproti tomu někdy i sladké nicnedělání). A to vše se příliš neslučuje se zaměřením mého blogu. Ale aby tady ten říjen nebyl tak "smutný", nějakou malou změnu jsem u nás doma provedla...

...už si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem si koupila nějakou dekoraci do bytu (co se týká obrázků, svícnů a podobně). Ne, že bych o žádných skvostech nevěděla, naopak. Ale v zájmu toho svého rádoby minimalismu se snažím pořizovat si jen to, co opravdu potřebuju (nebo si dovedu nějak obstojně obhájit ;-D), a taky v krabicích mi toho leží celkem dost z dřívějších dob. Takže opět změna ve stylu "co dům dal"...

...na oblíbených ikea poličkách na obrázky nedošlo už hodně dlouho k žádné proměně. Skoro rok. Až doteď jsme tu měli zarámovaný balicí papír od House Doctor, který mě loni uchvátil a vlastně bavil natolik, že jsem neměla potřebu obrázky nijak měnit. I teď, aby mi ten stromový motiv nechyběl, jsem si do něj zabalila alespoň rozečtenou knihu (mimochodem hodně zajímavou, která mi momentálně nechce moc dovolit dělat jiné věci). Obsah rámů jsem si tedy znovu "vyrobila" - do jednoho jsem vložila peříčko (po vzoru mého oblíbeného plakátu od Soffa) a do druhého měl přijít nějaký pěkný nahnědlý podzimní list. Jenže je mokro a mně se nechtělo čekat na to, až nějaký osuším a vylisuju, a tak jsem o jeden lístek obrala svůj oxalis...

FAIRYTALE INSPIRATION...

...včerejšek, asi jeden z posledních slunečných dnů letošního babího léta, jsme strávili opravdu pohádkově. Skoro se až stydím, že jsem nevěděla, jakou nádheru máme téměř za humny. Jedná se o Pohádkovou kovárnu ukrytou v malebné vesničce Selibov kousek od Písku...

...ideální záležitost pro děti školkového věku, vše je zde "ušito na míru" přímo jim. Mnoho půvabných zákoutíček nabízí širokou škálu zážitků - děti mohou vidět spoustu skřítků, čertíků a zvířátek různě vykukujících zpod stromů, keřů nebo vlastních příbytků, zkusit si svou zručnost v rozličných házecích disciplínách, projít si ministezku s pohádkovým vyprávěním a hádankami, za jejichž úspěšné zodpovězení sbírají razítka na konci s odměnou, dostat se s kouzelnou vílou do voňavého pohádkového lesa a na pravou čertovskou svatbu, pohladit si živého oslíka nebo třeba některého zástupce královské králičí rodiny, proběhnout se v pohádkovém bludišti, své zážitky namalovat nebo něco vytvořit v pohádkové dílně, prolézat a sklouznout se na dětském hřišti a samozřejmě i posedět a dát si něco dobrého na zub. Vše působí vskutku kouzelně do nejmenších detailů, dokonce i "královské trůnidlo" neboli wc ;-). Odpoledne tady uteče, než by člověk řekl švec...

...a já tu našla spoustu prvků, které bych si jednou ráda přenesla do našeho budoucího bydlení. Nebo alespoň na zahrádku. I nějaké to kouzelné pohádkové zákoutíčko by tam stálo za to vytvořit, ale obávám se, že na to už mi děti odrostou (než přestavbu dokončíme ;-D)...

RECYCLING...

...myslím, že spousta mých vrstevnic měla kdysi ve svém pokojíčku tuhle krásku ;-). Ta moje byla tedy původně smetanová a samozřejmě dost zašlá, a tak musela dostat nový kabátek. Takže jsem si trošku zarelaxovala u broušení a natírání a slavnostně ji předala své dceři jako rodinný poklad...

...mám vždycky radost, když najdu něco, co se ještě může hodit, obzvlášť když se jedná o něco, co bych jinak musela/chtěla pořizovat nové. Neumím sice moc obcházet bazary, second handy nebo popelnice, ale sem tam "objevím" nějaký ten zapomenutý skvost doma nebo u rodičů. Takhle to bylo třeba s postýlkou pro panenky po mně, která potřebovala slepit a natřít (původně byla ponechána v přírodním dřevěném odstínu) a přidělat záclonky po stranách (samozřejmě ze zbytku staré záclony). Dokonce i panenka je po mně. Byla jedna z mých nejmilejších a říkala jsem jí Deniska :-). No, a někdy je mi líto i vyhodit krabice od bot... Zrovna tyhle od dětských botek se mi natolik zalíbily, že jsem je hrdě vystavila na komodě. Dcera má spoustu drobných pokladů, které do nich může ukrýt...

MOVEMENTS...

...tak už došlo na můj dočasný "beauty koutek", který tvořil jakýsi předěl mezi tím, co je ještě ložnice a co už dětský pokoj. Tvořil ho pozůstatek provizorního stolu, který sloužil jako odkladiště všeličeho ještě před vznikem pokojíčku. Bylo jasné, že ho nebudu mít napořád, i když ještě vyloženě nepřekážel, časem by stejně musel ustoupit dětské postýlce. Přestože se nejedná o bůhvíjaký kousek, vlastně jde o celkem nehezký kus nábytku, přirostl mi ten sokl k srdci a nechtělo se mi ho úplně vzdát. Vymyslela jsem proto jiné místo, kde by ještě mohl dělat "parádu" ;-) a opět si zahrála u nás doma na škatulata...

...v obýváku za sedačkou vedle knihovny jsem měla takové dekorační místečko, které bylo vytvořeno z obyčejných dvou krabic postavených na sobě, ukrývajících opět spoustu nepotřebných věcí, se kterými bylo třeba se rozloučit. No, a právě sem se soklík krásně vešel, čímž zde pro mě vzniklo celkem důstojné místo na dekorace. Ladila jsem už do podzimu. Na něj odkazuje Radanin kalendář, rostlinka v mém diy-květináči, znovuobjevená lucernička od kamarádky, již mám dobrých dvanáct let - myslím tu lucernu, kamarádku mám od MŠ ;-) - (jak je to vyklízení prospěšné - člověk narazí na zajímavé, dávno zapomenuté poklady), a pozůstatek beauty koutku - balzám na ruce s černým čajem CdP, který se na podzim jistě také bude hodit...



NEWS IN KIDS ROOM...

...pomalu se připravujeme na tu velkou změnu, kterou k nám domů vnese nový příchozí, a tak jsem si poslední týdny lámala hlavu nad tím, jak vše uzpůsobit, aby věci, které nutně musejí přibýt, zapadly do našeho domova co nejpřirozeněji. Změny proběhly hlavně u dcery v pokojíčku. Potřebovala jsem sem dostat ještě jednu komodu na oblečení a věci pro miminko a promyslet, kam přijde znovu dětská postýlka. I když ta zpočátku ještě nebude třeba, na prvních pár měsíců počítám jen s pojízdnou kolíbkou, která pravděpodobně bude měnit své stanoviště dle potřeby. A pro přebalovací stůl mám vyhrazeno dočasné místo v obýváku...

...takže nakonec přibyl jen nějaký nábytek podél jedné stěny, vše ostatní zatím zůstalo. A protože náš prostor není nafukovací, muselo jít také něco pryč. Proti tomu, jak se snažím své věci minimalizovat a ubírat, k těm dceřiným (a i partnerovým) si to nedovolím, myslím, že nemám právo vyhazovat něco, co není "moje". Ale něčeho jsme se vzdát prostě museli a tím něčím se ukázal být kartonový domeček. Byl už stejně dost potrhaný a hodně pokreslený (o to větší ale k němu měla dcera citový vztah) a je pravda, že sloužil hlavně jako úschovna větších hraček. Tak jsem ji na to raději dopředu připravovala, že domeček půjde pryč (a kdyby jí opravdu hodně chyběl, máme ještě jeden úplně nový schovaný zatím ve sklepě)...

...nábytek je všechen z Ikey (vím, že se to slovo skloňovat nemá, ale mně se to víc líbí), kromě jiného také proto, že komodu Malm a boxy Trofast už jsme měli a nechtěla jsem je míchat s něčím jiným, takže jsme jen přikoupili další (navíc jsem se vším moc spokojená, slouží skvěle). Je to takový šikovný a hlavně variabilní základ a počítám, že se vyřádím spíše na doplňcích. O těch zas někdy příště ;-)...

 

ORCHIDS...

...orchideje se v jednu určitou dobu staly pro mé okolí jakýmsi vděčným dárkem pro mě, a tak mě jimi obvykle k mým svátkům nebo narozeninám s oblibou všichni obdarovávali, až jsem tomu musela učinit přítrž a vyhlásit stopku novým přírůstkům. Vím, že to pro některé z mých nejbližších (a možná i pro někoho dalšího) je těžké pochopit, ale já obvykle z květinových darů neskáču radostí, a to koneckonců co se týká všech pokojových rostlin. Důvodů je hned několik. Za prvé (a to už jsem tu určitě několikrát psala) jsem k pokojovým rostlinám nikdy neměla žádný extra vztah (péče o ně mě prostě moc nebaví), za druhé si zeleň do bytu nejraději vybírám podle sebe (mám své oblíbence, zejména ty nejméně náročné, které toho po mně moc nechtějí a přesto dokáží být stále krásné - takových je ale zatraceně málo) a za třetí u nás pro kytky jednoduše není dost místa...

...no, a co se orchidejí týče, mám raději třeba jen jednu jako solitér než celou sbírku. Na druhou stranu musím ty naše ale pochválit, protože je máme už několik let, péči jim věnuji minimální, a ony mi i přesto každoročně neúnavně kvetou. Většinou si přes léto dají pauzu a s podzimem potom vyženou nové šlahouny s mnoha poupaty, takže na Vánoce už všechny začínají kvést a obvykle jim to vydrží až do jara, poslední kvítky opadávají koncem května a po létě vše začíná nanovo. Za tu dobu, co je máme, jsem je nikdy nehnojila, nepřesazovala a ani vlastně nezalévala, jediné, co jsem jim dopřávala, byla vydatná koupel jednou za čas. Vlastně vůbec netuším, jak bych se o ně měla starat, podle svých průzkumů jsem zjistila, že s nimi dělá každý něco jiného...

...co mi ale už delší dobu vadilo, bylo to, že se holky samozřejmě čím dál víc rozrůstaly, v podstatě "vylézaly" z květináčů, až to vypadalo, že se jednoho dne seberou a zkrátka půjdou někam, kde jim snad bude lépe. Vůbec to nevypadalo hezky. Přesazení bylo nevyhnutelné, i když se mi do toho taaak nechtělo. Nakonec jsem zatnula zuby, koupila substrát a pustila se do toho. Pěkně jsem je všechny zkrátila, zabalila do nové peřinky a děj se vůle boží, výsledek je nejistý. Vůbec netuším, jestli jsem to udělala správně a ony můj zákrok přežijí...

...orchideje si u nás trůní na poličce u okna v kuchyni (máme vyzkoušeno, že tam jim to svědčí) doteď jsem je měla zastrkané v květnících ve stylu "každý pes, jiná ves" (ano, i to něco dokazuje o mém vztahu k nim), ale po přesazení jsem se rozhodla, že je nechám jen tak v těch plastových průhledných, aby měly kořeny co nejvíce světla, dopřála jsem jim sprchu (takový malý pralesní deštíček ;-D) a rozestavila je na Kaleido tácky od Hay. Ty jsem si pořídila už dříve, protože jsem je vždycky moc chtěla, ale vlastně jsem nevěděla pořádně, co s nimi. Teď to vypadá, že snad konečně našly své důstojné uplatnění. A protože orchidejí je víc než tácků a nechce se mi hned pořizovat další, doplnila jsem je o mramorový podtácek od Madam Stoltz, který mi tu už také pěkně dlouho ležel nevyužitý...