čtvrtek 10. srpna 2017

ARRANGEMENT OF KID'S WARDROBE...

...stále nepřestávám být posedlá úklidem a organizací naší domácnosti. Neznamená to sice, že bych měla doma bůhvíjak naklizeno, ale spíš se o úklid intenzivně zajímám (teoreticky) a vymýšlím, jak to u nás nejlépe uspořádat (nojo, každý máme něco, já holt budu přerovnávat až do smrti). Držím se při tom strategie, kterou razí Terapie domova, a to, že postupuji po malých krůčcích (takže do Vánoc bych to tu mohla mít jakž takž v cajku ;-D). Už nějakou dobu mě fascinuje způsob skládání a ukládání oblečení podle Marie Kondo a rozhodla jsem se to vyzkoušet...

...o KonMari metodě jsem v posledních dnech hodně četla, prohlédla nějaká videa na YouTube a zjistila, že (hlavně tady u nás) se o tom dost mluví (a píše), ale jaké to je v praxi, se zas tolik (bohužel) neukazuje. A mě právě strašně zajímalo, jak to v těch skříních a šatnách vypadá, hledala jsem nějaké tipy, jak vše prakticky a zároveň pěkně uspořádat, ale příliš jsem se toho nedověděla. A tak to ukážu já, alespoň zatím na oblečení mých dětí, protože se svým šatníkem si popravdě ještě nevím moc rady...

...že je skládání oblečení do jakýchsi "ruliček" za sebou praktičtější než komínkové, je nesporné, já si ale nebyla jistá, jestli to bude taky hezky vypadat. A zjistila jsem, že jo, že se mi to líbí. A dokonce mě ten systém skládání i baví. Taky jsem měla strach, aby oblečení nebylo po rozbalení ruličky příliš pomačkané. Ale i to byly zbytečné obavy - není zmačkané o nic víc, než když je skládáno do komínků...

...a teď už k samotným šuplíčkům mých dcer. Na oblečení má každá svou třípatrovou komodu (Ikea). V nich je uloženo oblečení, které aktuálně nosí. Průběžně tedy jejich obsah upravuji, dávám pryč, co je jim už malé, postupně přidávám nové, které je potřeba, a sezónní oblečení ukládám nahoru do naší společné šatní skříně. Celkově holčičky toho oblečení zas tolik nemají, protože jsem zjistila, že stejně pořád točíme dokola jedny a ty samé oblíbené kousky. Mladší dcera (naše osmiměsíční miminko) má víceméně zaplněný pouze jeden šuplík, v druhém je zatím provizorium na zimu (to jsem nevyfotila) a ve třetím pleny a deky (to jsem taky nefotila). Starší už má plně využité všechny tři šuplíky a i ty musím víc a častěji třídit, aby se tam vše vešlo. Všimla jsem si, že naše oblíbené barvy jsou bílá, šedá, různé odstíny modré a samozřejmě nesmí chybět růžová (ale nepřeháníme to s ní ;-D). Oblečení v šuplíkách skutečně odpovídá realitě (nic jsem neschovávala, i když ty horší kusy jsou spíš vzadu :-P), ale ovšem, že není úplně kompletní, něco se právě nosí a něco je "v prádle" ;-)...




...šuplík našeho "miminka" (zleva):
1. capáčky, tepláčky, kalhoty 2. body s dl. rukávem 3. body s kr. rukávem a tílka 4. pyžámka 5. punčocháče, legíny, ponožky...

...horní šuplík starší dcery (zleva):
1. pyžama 2. letní šatičky a trička s kr. rukávem 3. spodní košilky a plavky 4. spodní kalhotky, vzadu punčocháče 5. ponožky, vzadu ručníčky do školky...

...prostřední šuplík starší dcery (zleva):
1. kalhoty, džíny, tepláky 2. kraťasy, sukýnky, džegíny 3. legíny (krátké i dlouhé) 4. trika s dlouhým rukávem, světříky...

...spodní šuplík starší dcery (zleva):
1. batůžek, vzadu pláštěnka, deštník 2. vespodu indiánský obleček na karneval ;-), navrch zástěrka na vaření, vzadu čepice 3. mikiny...

neděle 30. července 2017

CHANGING OF POSTERS...

...v polovině července jsem měla to štěstí vyhrát několik plakátů od Šárky. Už bych si skoro mohla zřídit galerii :-). Ta ale bude muset počkat do nového. Takže z vyhraných plakátů jsem si vystavila pouze jeden, a to kalendář pro tento rok (mimochodem, dle mého názoru velmi povedený), aby mi ještě těch zbylých pět měsíců (nechápu, jaktože jenom pět, když nový rok začal před několika týdny ;-D) dělal radost. Doplnila jsem ho dvěma dalšími Šárčinými plakáty, které mám už z dřívější doby. Volila jsem takové, aby se příliš netloukly s motorkami o patro výš (nežiju totiž sama, že ;-D)...

...přiznám se, že mě ale plakátová mánie pomalu opouští. Navíc se má vrchní dodavatelka rozhodla tvorbě tiskovin dále nevěnovat (asi proto, že s tvůrci podobných věcí se tak trochu roztrhl pytel, já pamatuju dobu, kdy byla u nás jednou z mála, ne-li jediná). Ale jsem ráda, že mám od ní mé milované peříčko, které mi už vždycky bude připomínat tu dobu a i mé začátky s blogem...



...fotky se moc nevyvedly, tak jen dvě...
...o nové se pokoušet nebudu, to by taky mohly být až v září ;-D...

...ano, ano, kočárek doma stále máme ;-)...


čtvrtek 20. července 2017

SUMMER NEWS...

...několik mých letních objevů a radostí: jeden blog, jedna kniha, jeden časopis a jedno mini diy...

...zase jsem objevila jeden inspirativní blog, od kterého jsem se nemohla odtrhnout, dokud jsem se neprokousala všemi jeho články. Minimalismus je mi blízký, o nějakých mých snahách v jeho duchu jsem tu už několikrát psala. Tak snad jen připomenu, že se o něj ve svém životě stále snažím (bohužel naprosto nesystematicky, nárazově a pouze v některých oblastech). Myslím, že už jsem přišla na tu hlavní a nejdůležitější minimalistickou zásadu, bez které prostě nemůže nikdy pořádně fungovat, a tou je  n e n a k u p o v a t  :-D. Člověk toho může vyházet opravdu mraky, ale jestliže věci, kterých se zbavil, vzápětí nahradí novými, ocitne se znovu tam, kde byl. Takže já pro sebe teď už vím, že: zbavovat se věcí - ano, ale hlavně nepořizovat další, respektive: plánovat běžné denní nákupy a pečlivě zvažovat, zda vše, co se mi líbí, opravdu nutně potřebuji...

...ale protože jsem se tam také dozvěděla, že člověk na sebe nemá být zas tak moc přísný a není třeba se případnými prohřešky zbytečně trápit, neřídím se onou zásadou až tolik striktně a sem tam koupím něco, co sice vůbec nepotřebuji, ale zase je to pro mě takové to "nice to have" ;-). Jako třeba slavná kniha Love x Style x Life od Garance Doré, jež nedávno vyšla i v češtině a kterou teď moc ráda ve volných chvílích listuji...

...a kdyby náhodou bylo toho listování pořád ještě málo, mám tu v záloze nový český časopis Loving, o němž jsem se nedávno dozvěděla na instagramu. Shodou okolností je tam dvojstránka věnovaná dvěma Luciím, blogerkám a úžasným ženám, jejichž blogy moc ráda čtu. Jedná se o Lucku Nesto a Lucku Luckyblok. Když se totiž dovím, že se o nějaké mé oblíbené blogerce někde píše, většinou si číslo daného časopisu nenechám ujít. Tenhle nový časopis u nás na maloměstě sice nikde neměli, ale paní trafikantka byla moc hodná a objednala mi ho. Stojí 129,- Kč, příští číslo by mělo vyjít zas až za několik měsíců, tuším, že v říjnu nebo začátkem listopadu. A jaký je? Musím moc pochválit jeho čistý, jednoduchý styl - bílé stránky, jednotný, černý text, u fotografií je vidět snaha, aby kvalita převažovala nad kvantitou, stránky působí vzdušně, nepřeplácaně, v celém časopise je minimum reklamy. Co se obsahu týče, je to taková ta klasika: nějaký ten příběh, rozhovor se zajímavým člověkem, zdraví životní styl, cestování, vaření, rozvoj osobnosti a třeba i horoskop (bez toho bych se já třeba obešla). Psaný je česky a doufám, že nemá ambice to v budoucnosti měnit ;-D. Takže za mě: ano, možná se po něm poohlédnu i na podzim...

...a poslední mou radostí je nová úprava starého soklíku, který je sice příšerný, ale já si ho nějakým způsobem u nás doma oblíbila (nejspíš proto, že slouží na ty mé milé nezbytnosti). Jeho vrchní desku jsem polepila samolepicí tapetou v mramorovém dekoru (pořídila jsem ji v Lidlu). Tady doporučuji, pokud by si chtěl někdo podobně něco potapetovat, určitě jsou čtyři ruce víc než dvě ;-). Já to nejdřív zkoušela sama (protože určité věci samozřejmě potřebuji mít hotové hned teď), ale výsledkem byl zmuchlaný kus tapety v koši (fuj!). Večer jsem poprosila partnera o pomoc (přidržení tapety při lepení) a do pěti minut bylo hotovo...







úterý 11. července 2017

HOUSE...

...blíží se třetí výročí mého blogu a já se tentokrát rozhodla napsat trochu netradiční (skoro až šokující :-D) článek (který možná nebude na toto téma poslední). Tři roky blogování sice nejsou nijak závratné, ale za celou tu dobu jsem se tady zmínila pouze jednou o tom, že jsme s partnerem koupili starší domek, který si předěláváme na náš "domov snů". No, popravdě řečeno, předělává pouze partner, mě od šílené nádeničiny vysvobodilo dvojité mateřství a pasovalo mě pouze do role dokumentaristy a projektanta (čtěte toho, kdo vymýšlí vzdušný zámek, který ze starého domu stejně nepůjde udělat)...

...čím začít... počítání, jak dlouho už dům máme, nám půjde vždycky dobře, protože je to stejně dlouho, jako máme naši první dceru - oficiálními majiteli jsme se totiž stali dva měsíce před jejím narozením. Takže dnes je to čtyři a půl roku. (Samozřejmě, že za tu dobu už by všichni naši blízcí a známí dávno bydleli. ;-D) Než si v něm ale opravdu usteleme, nějaký ten rok to ještě potrvá. A víme moc dobře, že ani to nebude konec. Že tohle naše budování, pro které jsme se rozhodli, bude celoživotní proces...

...ale přece jen už je za čím se ohlédnout a mně to připadá neuvěřitelné, co ten můj mužskej za tu dobu dokázal. První rok se vyklízelo, na jedné straně přistavělo "o štok" ;-D (s obojím pomáhala celá rodina a jeden známý zedník), nechal se udělat nový krov, střecha a komíny (na to jsme měli firmu). Další roky se shodily stropy (pouze v některých částech domu) a kompletně se překopala (a to doslova) spodní část... 

...domek má přední část do ulice, z jedné strany je hned dům sousedů (stojí v řadě domů vedle sebe), z druhé je soukromý pozemek s obchodem, proto bylo nutné vybudovat v domě průjezd do dvora, který mu chyběl. V přízemí býval také obchod, ten byl od bydlící části oddělen vjezdem, kterým se ale nedalo projet až na dvorek. Navíc byl tento vjezd umístěn v prostředku domu, takže udělat průjezd z něho by bylo nepraktické. Musel se tedy průjezd přesunout do části, kde byl obchod, a prostor vjezdu se připojil k bydlící části. Velkým problémem byla nejednotná výška podlah obchodu a vjezdu, pro představu: z vjezdu do obchodu vedly asi čtyři schody. Takže se musel terén pod obchodem snížit a v místě vjezdu zvýšit. Když to hodně zjednoduším, v podstatě se musely vykopat obrovské balvany a kamení v části pod obchodem a přendat do části s vjezdem, aby se povrch vyrovnal. To byla pro partnera opravdu zatěžkávací zkouška (měl k sobě jen jednoho pomocníka) a vím, že tu přišel o všechny iluze, ba dokonce možná začal náš vysněný dům i trochu nenávidět ;-). O této stavební části se třeba rozepíšu ještě někdy podrobněji...

...podstatné ale je, že průjezd je konečně hotov a s tím už přišly i veselejší chvilky - kompletní vyzdění jednotlivých místností v přízemí (pomáhá nám opět jeden známý zedník), kde bylo potřeba, nová okna, pořízení vrat a vchodových dveří, rozvody vody, rozvody elektřiny... Postupuje to sice jen krůček po krůčku, ale hlavně, že stále vpřed a blíž našemu snu...

...i tak mohou fotky současného stavu někoho vyděsit, a proto přidávám některé z období ještě před tím, aby mohl svůj úlek přehodnotit ;-D. Někoho to možná odradí od podobného nápadu, ale třeba se naopak najde i někdo, komu to dodá odvahu, protože všechno je možné... 




...současný stav: budoucí pokojík dcer s dveřmi a průhledem do ložnice...
...současný stav: ukázka důsledků vyrovnání povrchu - ve výklenku dříve bývala spíž, která se takto ve starých domech dělávala;
tady už z ní zbyla pouze vrchní část; i tak jsem si přála zbytek výklenku zachovat, bude z něho třeba pěkná knihovnička ;-)...

...průjezd v procesu: pohled na "materiál", který musel být odstraněn, místo výloh obchodu už jsou dnes vrata a část koupelny ;-)...

...dřívější stav: vlevo pohled na původní vjezd, vedle výlohy z obchodu...

...současný stav: místo původního vjezdu dnes zleva: budoucí wc, kotelna, koupelna, vchod; pohled z budoucí předsíně se schodištěm...

...současný stav: vybudovaný průjezd s novými vraty a vchod do domu...


úterý 4. července 2017

DAUGHTER'S CORNER...

...dnes začnu obligátní frází, že čas letí jako bláznivý, naše maličká roste a její potřeby se stále mění, a tak jsem se rozhodla, že si ještě rychle nafotím její obývákový "kutloch", protože už ho za chvilku nebude(me) potřebovat. Takže dnešní příspěvek bude tak trochu o našem obýváku, ovšem z miminkovské perspektivy 😉...

...samozřejmě by se mi moc líbilo mít doma pro holky týpíčko, ale takhle to zase působí vzdušněji, stačí podložka, deka, pár "válecích" polštářků a samozřejmě hračky. Snažila jsem se o vytvoření takového koutku, aby barevně ladil s obývákovým vybavením a dobře do něj zapadl, ale také aby byl dostatečně pestrý a barevný pro dítě a hlavně aby šel rychle uklidit a dobře se udržoval. Využila jsem tu tedy diy-pytlíky na hračky z předchozího článku, levné povlaky na polštářky (především z Jysku a jeden můj diy - ten půlměsíčkový), se kterými se mohou dělat psí kusy a případné trvalé znečištění mě nebude bolet, krásnou, barevně ladící deku, kterou jsme dostali od milované kamarádky do kouta (Lenuško❤) a tlapičkové pěnové puzzle (to jsme dostali darem za to, že jsme dceři zřídili stavební spoření 😊), které se nám taky kupodivu podařilo sladit. Občas hračky v koutku doplňuje ještě staronová hrazdička, se kterou se už ale brzy také budeme loučit...




...látkový zajda je od MMMoje..., dřevěného medvídka jsem pořídila v Hugo chodí bos...



...úžasné medúzkové kraťásky máme od BeBirdie... 


čtvrtek 29. června 2017

TOY BAGS...

...mám radost, že tady po nějakém čase můžu zveřejnit zase jednu diy-novinku v našem dětském koutku. Jsou to pytlíky na hračky... 

...ačkoliv to tady neukazuju, musím se přiznat, že máme na můj vkus hodně plyšáků. Takových těch, s kterými by se nikdo moc nevychloubal (leda děti mezi sebou). Nejsem na to zrovna pyšná a ani mě pro to nenapadá žádná důstojná obhajoba. Snad jen, že spousta z nich není ode mě. Nejraději bych na ně udělala debordelizační razii (kterou úspěšně aplikuju na spoustu svých věcí), ale bohužel bych tím zasáhla do dceřina vlastnictví, a to se nesmí. Tak jen tajně doufám, že jednou přijde den, kdy ona sama (a i ta druhá) uzná, že je všechny nepotřebuje a že určitě budou mnohem víc těšit někoho jiného. Do té doby jsem na ně ale přece jen trochu vyzrála. Alespoň na ty menší (zato ošklivější ;-D)...

...pytlíky jsou lněné (s nějakou příměsí), ušít mi je pomohla mamka (protože já přece nemám šicí stroj - hezká výmluva, že?) a docela dlouhou dobu byly jen tak, i když na hračky sloužily. Ale pořád jsem přemýšlela, jak je dotvořit, nechtěla jsem je nechávat čisté. Jenže jsem se nemohla rozhodnout, jestli je potisknout a jaké zvolit motivy... Nakonec jsem se nechala inspirovat fotkami z instagramu (nevím už, od koho), kde jsem viděla pytlíky, na kterých byl motiv kreslených zavřených očí. Jednoduché. Tak jsem si řekla, že určitě zvládnu i něco víc, a fixem na textil jsem na ně namalovala zvířátka (překvapivě). Ten nápad se zavřenýma očima se mi líbil, takže jsou to spící zvířátka. Protože v těch pytlíkách budou hračky odpočívat přece... 

...výběr jednotlivých zvířátek je nahodilý - zkoušela jsem, co mi nejlíp půjde. Na internetu jsem si našla obrázky daných zvířat, abych měla nějakou předlohu, a nejdřív jsem si je zkusmo načrtla na papír. Když jsem byla s jejich podobou spokojená, překreslila jsem si je zvlášť na jiný papír do požadované velikosti. Potom jsem si vždycky vzala pytlík, přiložila na něj obrázek se zvířetem (pěkně doprostřed - od oka) a ostrou tužkou zvířátko obtáhla, takže se mi obrysy na látku vyryly (místy jsem i tužkou protrhla papír, to v tomto případě nebylo na škodu, protože se mi tím zvířátko překreslilo na látku). Nakonec jsem ho už jen obtáhla fixem. Bylo to jednodušší, než se zdá, a vypadá to, myslím, docela efektně ;-). Protože mám ráda pěkné detaily, doladila jsem šňůrky dřevěnými korálky. Výsledkem jsou dva čtvercové pytlíky na drobné plyšáctvo a jeden menší obdélníkový (s tučňákem), ve kterém má naše miminko (sedmiměsíční, ha) chrastítka, pískátka a kousátka :-)...

...musím říct, že obě moje holky můj výtvarný um vřele ocenily, ta mladší si občas vystačí jen s pytlíky samotnými, ani nepotřebuje vysypávat obsah. A já jsem blažená, hlavně ve chvílích, kdy se ta barevná změť do nich schová...






pondělí 12. června 2017

RESTART...

...po delším čase moc zdravím své věrné čtenáře! Slušelo by se po takové době podat nějaké vysvětlení, proč je tu článků čím dál méně a co víc, už ani ty mé návštěvy na jiných blozích nejsou to, co dřív. Důvod je prostý. Nestíhám, no... Naštěstí jenom virtuální život, ten opravdový se mi víceméně se všemi svými všednodenními vzlety a pády daří :-). Samozřejmě mi blogerský svět moc chybí, ale ať se snažím, jak se snažím, vždy když to vypadá, že už bych mohla konečně něco sesmolit nebo si aspoň sednout a podívat se, jak se vede ostatním, najde se najednou něco mnohem důležitějšího, co je třeba hned udělat. Ale možná se mi blýská na lepší časy, protože jsem objevila něco, co mi pomáhá zvládat ten každodenní život ještě lépe, a věřím, že až to víc dostanu pod kůži, začnu zase zvládat i to sdílení tady na blogu...

...opět jsem "objevila Ameriku", kterou už mnozí jistě znají, a to web Terapie domova, jenž se zaměřuje na úklid a organizaci domova (a vlastně i života jedince) podle systému Fly Lady. Když jsem na něj asi před třemi týdny narazila, bylo to pro mě jako zjevení, protože o něco takového usiluju snad celý život. Sním o tom, že si dám všechny věci do pořádku, utřídím, urovnám, uklidím, na všechno pořídím hezkou krabičku (:-D), pro přehled všeho a na plánování si vytvořím tabulky..., a pak už mě čeká jen sladká budoucnost se samými pozitivy a sociálními jistotami ;-). Jenže to nikdy nedotáhnu do konce a spoustu věcí "mám" jenom ve své hlavě, ale ne v reálu... A tady jsem to všechno našla! (i s těmi tabulkami, které už nemusím vymýšlet)...

...když jsem se před dvěma lety znovu vracela po první mateřské do práce, měla jsem strach, jak to vše budu zvládat - práci s mnoha přípravami vedle domácnosti a dcery s jejími prvními školkovými krůčky... A tak jsem si řekla, že z práce, když nic jiného, budu aspoň každý den odcházet s perfektně uklizeným a urovnaným stolem (a kdo učí, ví, o čem mluvím!). A musím říct, že jsem to opravdu celý rok striktně dodržovala (někdy jsem zvládala opravdu jenom to) a mělo to velký efekt. Přinejmenším to působilo dojmem (myslím, že i na kolegy, nejen na mě samotnou), že mám věci pevně pod kontrolou ;-)...

...ale proč o tom píšu? Vlastně proto, že FL je založena a funguje na podobném principu, akorát ve větším měřítku. Nemůžu ještě hodnotit (na to je moc brzy), ale musím uznat, že během prvních třech týdnů, co se snažím tímto systémem řídit, jsem zaznamenala spoustu pozitivních změn. Zatím pracuju na drobnostech, ne každý den stihnu úplně vše, co TD nařizuje, ale považuju za úspěch, že zvládám ranní a večerní rutinu (a už jsem si i ujasnila, co bude jejich obsahem), téměř každý den patnáctiminutovou debordelizaci a nakonec i to podivné kouzlo s čistým dřezem (které funguje podobně jako můj uklizený stůl v práci)...

...jak je asi i z mého blogu patrné, jsem pořádkumilovný člověk, nedokážu žít v chaosu (alespoň ne šťastně). O čistotu, urovnávání a třídění jsem se vždy snažila. Spoustu věcí jsem dala do pořádku už před narozením druhé dcery. Přesto mám stále co zlepšovat. Zjistila jsem totiž, že ve vedení domácnosti jsem dělala spoustu chyb. Stačila malá změna návyků a hned je vše veselejší... 

...tak třeba jsem byla zvyklá střádat špinavé prádlo během týdne do velkého koše, to jsem pak o víkendu pracně třídila a postupně dávala prát a sušit během sobotního (a někdy i nedělního) vaření a pečení, takže jsem neustále od hrnců odbíhala vyndavat a nandavat pračku, věšet nebo dávat sušit prádlo a po obědě a úklidu navrch jsem byla vždy zralá jít si tak akorát lehnout. Na nějaké rodinné výlety a akce s dětmi jsem absolutně neměla náladu. Teď jsem ale objevila kouzlo odloženého startu (pračky) - chápete to?, já ho neznala!!! - a prádlo peru zásadně ve všední dny, vždy jenom jednu várku, tu si večer nachystám do pračky, nastavím odložený start, který spočítám tak, aby pračka doprala, když budu vstávat. Ráno vyprané prádlo jenom přendám do sušičky nebo připravím k pověšení, takže když dceru odvedu do školky a přinesu nákup, mám usušeno nebo jdu věšet. Sušička mě navíc odnaučila žehlit (není to potřeba, prádlo je krásně měkounké a nadýchané), případně věším tak, abych žehlit nemusela, a tak už vše jen poskládám a uklidím. Hotovo, na víkend většinou žádné prádlo nezbyde a ten pocit, že už vlastně "pracuju" ještě když spím, je nepopsatelný ;-)...

...stejně tak je to s debordelizací. Já byla vždy zvyklá debordelizovat jednorázově, a to tak, že jsem si vyčlenila velkou část dne (případně celý), kdy jsem z dané skříně (šuplíků, krabic...) všechno vyndala na hromadu a postupně vše procházela, třídila, rovnala a vracela zpátky (v zápalu takového boje jsem se absolutně zapomínala najíst nebo alespoň občas napít). Někdy jsem i přes to nestihla vše přetřídit a vrátit na své místo, a tak mi po bytě zůstávaly různé kupičky k dodělání, které mi na klidu nepřidaly. Navíc, s narozením druhého dítka už takovéto velké akce přestaly být možné, protože díky odbíhání od velké hromady k neustálému kojení, přebalování a u nás navíc i cvičení (Vojtův princip) vedlo ke vzniku mnoha takových nesmrtelných kupiček. Takže debordelizuji po kouskách, doslova po pidikousíčkách - vždy vytáhnu třeba jen jednu krabici nebo šuplík, udělám jednu poličku v nějaké skříňce a další den zas - zato ale každý den a efekt je mnohem větší - už mi tu zbývají jen tři menší kupičky (pozůstatky velkých debordelizací), které snad už postupně zvládnu během příštích dní ;-)... 

...stačilo si zkrátka uvědomit, že mou slabou stránkou byla ÚDRŽBA. Pravidelné rutinní činnosti, které jsou totiž stěžejní a při mém počínání chyběly. Ty jsou podle mě základem úspěchu, abych ten hezký domov, který si umím vytvořit (a prezentovat tady na blogu), dovedla také dlouhodobě udržet...

...a tím už se dostávám k tomu svému dřezu, kterým jsem vlastně podle TD začala - pojala jsem to jako takový restart našeho domova - (ano, udělala jsem tu neekologickou "prasárnu" se Savem) a urovnala a protřídila věci kolem něj. Díky tomu vynikly kousky, které jsem si pořídila (některé nedávno, jiné už dřív) a které mi konečně mohou dělat radost. Kávový koutek zůstal jako dřív - dózy od Asa Selection se štítky na popis křídou mám asi nejdéle a nepřestávají mě bavit. Stejně jako rituál s přípravou kávy ve frenchpressu a namletím čerstvé pěkně "růčo". Přibyla Ikea karafa na vodu, úchvatné prkénko od Jane at Home (jedno z prvních), stylová lahev s olivovým olejem od Nicolase Vahé, mycí prostředek na nádobí od Compagnie de Provence (tady jsem ale trochu šlápla vedle - ač je lahvička velmi pěkná, s jejím obsahem zas až tak spokojená nejsem, nepění sice špatně, ale na umytí běžného množství nádobí je ho třeba celkem dost - cca 1 polévková lžíce, což při jeho ceně není zrovna dvakrát ekonomické - daleko lepší (a levnější) "umývač" nádobí je třeba tento z DM drogerie, který budu po vyčerpání originálu do stylové lahvičky přelévat ;-D) a konečně jedna úplná novinka -  "ekologický" lněný hadřík na nádobí od Sew4Home, který byl pro mě jasný "musthave" :-)...

...jak je vidět z rozsahu článku, je toto pro mě zkrátka velké (možná celoživotní) téma ;-). Určitě se časem pochlubím, jak mi to jde (nebo nejde) a třeba objevím další "vychytávky". Teď už ale musím běžet pustit se do bleskového pondělního "Home blessingu" :-D, který mě dnes ještě čeká. A věřím, že než se mi zase podaří dostat se k nějakému psaní, je tu momentálně co číst ;-D...









neděle 21. května 2017

HOMEMADE FRAGRANCE GEL...

...o víkendu jsem při listování v jednom magazínu u babičky natrefila na recept na domácí vonný gel podle Ládi Hrušky ;-). Je to tak jednoduché, že jsem to musela zkusit. Vše, co je na to potřeba, jsem našla doma: skleničky, ideálně s víčkem (těch mám spoustu od jogurtů, marmelád apod.), želatinu (na pečení ji moc nevyužívám, tak mi tu jedna plátková Dr. Oetker ležela ladem), esenciální olej (použila jsem grapefruitový, který dávám do domácí aviváže), lžičku soli a něco na ozdobu - jakékoli plátky citrusů nebo koření typu hřebíček, skořice (to se bude hodit spíš na Vánoce). Já ozdobila jenom jednoduše - plátky citrónu, ale kdybych měla ještě limetku, líbilo by se mi to víc. V původním receptu bylo ještě potravinářské barvivo, třeba červené, ale to jsem nechtěla...

...postup je také jednoduchý: nejprve jsem si udělala želatinu podle návodu na sáčku, v mezičase jsem si nakrájela plátky citrónu (a umyla nádobí, co se od rána nakupilo ;-)), po jejím zchladnutí jsem ji nalila do skleniček, kam jsem předtím dala špetku soli a několik kapek oleje (10-15), zamíchala, přidala plátky citrónu a navrch ještě trošku zasypala solí a zakapala olejíčkem, zavíčkované jsem uložila do lednice, kde želatina po několika hodinách ztuhla. Kdybych nechvátala (musím mít všechno hned), nalila bych želatinu jen do jedné třetiny, přidala citróny, nechala ztuhnout v lednici, potom teprve dolila zbytkem želatiny. Vypadalo by to lépe, protože by mi citróny nevyplavaly nahoru...

...uvidím, jak se mi vonný gel osvědčí. Teď na léto by to byla fajn náhrada za vonné svíčky, protože ty mě baví zapalovat spíš přes zimu. Otevřený jsem nechala zatím jen jeden v obýváku, zbylé dva mám nechané v lednici, zavíčkované by měly vydržet dlouho. Jeho vůně ke mně sem tam dolehne, zatímco ho tu mám, tak uvidíme ;-)...











středa 17. května 2017

CHRISTMAS IN MAY...

...zúčastnila jsem se Blogerské výměny, kterou vymyslely a uspořádaly blogerky Marcela/Nordic Passion a Martina/decór blanc. Moc se mi líbil ten nápad udělat si s někým navzájem radost a poznat další šikovné blogerky a jejich tvorbu. Asi před třemi týdny holky vyzvaly na svých blozích zájemce o účast, aby se hlásily v komentářích (na jednom z blogů), z nich minulý týden vylosovaly dvojice a ty měly za úkol vzájemně se obdarovat nějakým diy dárkem. Zúčastnit se mohli i neblogující...

...byla jsem vylosována do dvojice právě s jednou z hlavních aktérek, Marcelou, na jejíž blog chodím už nějakou tu dobu obdivovat především krásné fotografie, zajímavé diy nápady, šikovné recepty a také schopnost publikovat milé články téměř každý den. Co budu vyrábět, jsem měla z větší části rozmyšlené hned na začátku výzvy, aniž bych věděla, kdo na mě vyjde. Co přesně to nakonec bylo a jak byla Marci spokojená, se dovíme na jejím blogu ;-). Ale teď už bych se ráda pochlubila, čím udělala Marcela radost mně...

...moc jsem se těšila a zároveň byla zvědavá, protože Marcelina tvorba je hodně pestrá a já nepřestanu obdivovat její nadšení a elán zkoušet různé věci a tvořit alespoň něco malého snad každý den. Vypíchnu třeba přáníčka a různé kartičky na zeď, domácí mýdla (a marmelády), abstraktní obrazy, betonové svícny a misky, korálkové dekorace... A tak jsem našla v jejím balíčku dárků hned několik, krásných a voňavých ;-): obraz, přáníčka, mýdlo a to vše doplněné o kartičku s několika milými slovy a voňavý levandulový sáček...

...místo pro obraz jsem měla vymyšlené rychle a myslím, že mu to u nás sluší, alespoň já se nemohu vynadívat. Pořád mi na něj sklouzávají oči, působí klidně a harmonicky. Přáníčka určitě potěší v budoucnu někoho z mých blízkých a na mýdlo se těším moc, protože hand-made mýdla já tuze ráda. Marci psala, že nemá ještě tolik vychytanou vůni a tvar, ale já mám celkem zkušenosti s ručně dělanými mýdly (ráda nakupuji) a myslím, že vůní je s nimi naprosto srovnatelné a tvar mi přijde dokonalý...

...ještě bych se ráda zmínila i o blogu decór blanc, který jsem díky Výměně poznala. Jeho pisatelka Martina má totiž nádherný domov, dělá úžasné betonové výrobky (mísy s peříčkem jsou top) a i moc pěkně píše o životě...









úterý 2. května 2017

HYGGE BOX...

...měla jsem ji rozdělanou hooodně dlouho. Ale dočkala se. Ubrousky Tine K Home jsem použila už dříve na prkýnku a podnose, další v pořadí měla být právě krabička, ale protože motiv je větší než krabičky, které obvykle dělávám, musela jsem pořídit tuhle krabici...

...a jelikož poslední dobou neustále narážím na onen slavný pojem "hygge", nemusela jsem tentokrát nad jejím využitím složitě přemýšlet. A i když je výraz "hygge box" všeříkající, pro sebe bych ho nahradila názvem "mateřská kápézetka" ;-)...

...a co v ní mám? Počítám, že její obsah se bude průběžně měnit a doplňovat, ale základ bude vždy stejný: kniha (Bářina Šťastná je pro hygge příležitosti přímo dělaná), svíčka (nejlépe vonná), nějaké to mazání (rukou a rtů), dobrý čaj (či káva) a samozřejmě drobný pamlsek (přestože křížaly působí sofistikovaněji, tak ideálně čokoláda ;-D)...






čtvrtek 27. dubna 2017

LINOCUT IN LIVINGROOM...

...na poličku s obrázky mi přibyla jedna novinka. Tentokrát žádný plakát, diy nebo zarámovaný balicí papír, ale pěkný kousek umění. Linoryt od Martiny Mikytové alias MMMoje, o jejíž tvorbě už jsem zde několikrát psala. Protože se mi její práce, která už dávno přesáhla produkty pouze pro miminka a rozrostla se o hezkou řádku uměleckých kousků a třeba i oblečení pro starší děti, moc líbí, čas od času neodolám a něco si (dcerám) od ní pořídím. Ač se osobně neznáme, dalo by se říci, že se mezi námi pomalu vytvořil určitý druh přátelství založený na bázi mailové korespondence ;-)...

...možná i proto mi Martina nedávno poslala s mojí objednávkou jeden ze svých linorytů - Medvědí lásku - jako poděkování za přízeň. Jakou mám radost myslím nemusím psát. Linorytovou tvorbu jako takovou obdivuji, je to pro mě hrozně zajímavá výtvarná technika. I vybraným motivem se Martina perfektně trefila, řekla bych, že do toho březového háje kolem se dobře hodí. (Trochu záměrně nejsou na fotkách vidět zarámované motorky o patro výš, takový kompromis pro tatínka, aby všude nebyly jen plakáty a obrázky podle mě ;-D.) Takže když si vychutnávám svou občasnou desetiminutovku s kávou nebo časopisem (nebo obojím), užívám si svůj nový výhled a příjemně se kochám...





...linoryt mám zatím jen opřený bez rámu, určitě si nějaké to zarámování zaslouží, ale byla by škoda mít ho zatím schovaný, než se k tomu dostanu...


neděle 23. dubna 2017

NEW BOXES...

...jestli mám nějakou posedlost, tak je to schraňování všemožných krabiček, košíků a bedýnek. Jsem prostě přihrádková a krabiček nebudu mít nikdy dost. Mou druhou vášní je všelijak je vylepšovat a obzvlášť ty "od něčeho" znovu využít na něco jiného. Už jsem si takhle poradila třeba s dózami od sušenek nebo s krabičkou od sýra. A tentokrát tu mám bedýnky...

...původně to byly bedýnky od mandarinek ze supermarketu, kde ležely nechané tomu, kdo si je vezme. Přinesla mi je partnerova mamka, která si narozdíl ode mě takových věcí všímá, já bych je tam nechala ležet, vůbec by mě totiž nenapadlo, že by se s nimi dalo něco udělat. Ale protože ona už mě zná (a v něčem možná lépe než já samu sebe), dala mi je s tím, že si s nimi určitě nějak poradím. Přiznám se, že v první chvíli jsem z nich byla spíš taková rozpačitá a několik dní jsem kolem nich doma jen chodila a přemýšlela, jestli jim teda dát ještě šanci. No, a ukázalo se, že by byla velká chyba je vyhodit...

...takže jsem z nich sloupla nálepky, nožem seškrabala zbytky zaschlého lepidla a dala se do natírání, broušení a zase natírání. Protože to nejsou bůhvíjak kvalitně zpracované bedýnky, ani já jsem to nepřeháněla s pečlivostí, ale myslím, že jim ten ledabylý vzhled celkem sluší. Děrované dno jsem zakryla bílým kartonem a nakonec ozdobila ubrousky - peříčky od Bloomingville a oblázky, je to docela hezký kontrast. Časem je snad ještě přelakuju, aby déle vydržely pěkné. A mám hotovo...

...zbývá už jen vymyslet, co s nimi. Ale nebojím se, že bych jim nenašla využití, spíš bude problém, co si z více možností vybrat. Bohužel nejsou dostatečně velké, aby se do nich daly skládat časopisy, to by se mi líbilo moc. Dovedu si v nich představit třeba sbírku kaktusů a sukulentů (kterou zatím nemám ;-D) nebo štos rozečtených knih, uložené svícny a svíčky, dekorace, kosmetiku nebo třeba diář s dalšími notýsky a psacími potřebami...









...původní stav...

...původní stav...